Rozhovor s Palem Mizeríkem

28.11.2013

Starší dorostenci již druhý rok hrají druhou fotbalovou ligu. V podzimní části se jim nevedlo špatně a tak jsme o krátké hodnocení požádali trenéra Pala Mizeríka.

 

Pavol Mizerík

Máme za sebou podzimní část sezóny. Jak bys zhodnotil účinkování týmu.

Vstup do soutěže jsme měli famózní. Z prvních čtyř zápasů deset bodů!! Nevyšel nám až závěr sezony, kde jsme nebodovali s hratelnými soupeři Admirou a Bydžovem. Podzimní část sezony jsme zakončili se ziskem 17-ti bodů na desátém místě. Jelikož naším cílem bylo získat bodů 20, tak jsme svůj cíl nesplnili. Takže vládne po podzimu mírná nespokojenost.

 

Každý trenér mluví o tom, že nebude hodnotit jednotlivé hráče – kdo je nejlepší, komu se příliš nedařilo, vždy hodnotí, že se jednalo o týmovou hru. Určitě nám ale prozradíš, kdo tě v půli sezóny potěšil a naopak kdo (nebo co) tě zklamalo.

Mě nedělá problém hráče jak pochválit, tak i zkritizovat. Hodně mě potěšili obě podzimní posily Ivan Kosyak a David Jošt, kteří rychle zapadli do našeho týmu. A o oba hráče bych usiloval na přestup k nám. Výborně se celý podzim prezentoval Jakub Fischer, kterému se povedlo vstřelit 12 gólů. Ještě vyzdvihnu Mikiho Heřmana v naší bráně a tahouna týmu, kapitána Michala Krykorku. A kdo nepotěšil? Zcela jednoznačně Tomáš Kouba, který pořádně začal trénovat až někdy v říjnu. Zklamal mě i Radek Kratochvíl, který toho odtrénoval málo, protože má potenciál stát se výborným hráčem. Poté je škoda Sannyho Muharema, který vzal kariéru manažera v hradeckém   hokejovém týmu vážně. Zpočátku byli velké problémy s nově příchozími hráči ročníku 1996, kterým dost dlouho trvalo, než pochopili, že musejí změnit přístup k fotbalu. Teď již všichni mají přístup vynikající.

 

V soutěži působíte druhý rok, takže už můžeš hodnotit kvalitu soutěže a soupeřů. Co bys nám k tomu řekl.

Kvalita soutěže je stejná jako loni. Pro nás je obrovský rozdíl v tom, že letos jsme již věděli, do čeho jdeme a na to jsme i zaměřili přípravu. Petr Mrkvička řekl na trenérské krásnou větu. “Třebešský kluci ve všech kategoriích pouze vyhrávají a tak si myslí, že jsou mistři světa.“ Naši kluci v lize poznali, že jim ještě hodně chybí do kvality těch nejlepších, a to jim strašně moc pomůže v jejich další kariéře.

 

Kde vidíš slabá místa svého týmu a na čem bude potřeba v zimě zapracovat?

Máme velké mezery v bránění a to hlavně v přebírání a posouvání hráčů. Na tom musíme zapracovat hodně. A taky se kluci musí naučit, že v zápase nesmí být tzv. hluchá místa, kde se budou zašívat a flákat.

 

Jistě sleduješ i své bývalé svěřence v mužských kategoriích. Kdo tě potěšil svými výkony a pak by nás určitě i zajímalo, od koho jsi očekával snadnější prosazování mezi dospělými.

Těch svěřenců tam mám již docela dost. Mezi dospělými se není snadné hned prosadit, ať si o tom myslí kdo co chce. Něco jiného je totiž naskakovat do zápasu z dorostu a něco jiného být již stálým členem kádru. Asi nejsnadněji se do áčka zapracoval Petr Majer a do béčka Lukáš Šlezingr. Z posledního ročníku, hraje stabilně za áčko Martin Štajer, a s ním by měli být fanoušci trpělivý a nenakládat na něj zodpovědnost za celý tým. Už se zapracovali i David Bielčík a Jirka Rychtár a to je moc dobře. Ač bych to asi neměl říkat, tak mě potěšili i mí synové Petr i Pavel. V podstatě mě těší, že od té doby co úzce spolupracujeme s týmem mužů, tak kluci se do chlapů těší a nikam nám neutíkají.

 

A něco na závěr?

Jsem moc rád, že jsem dostal možnost trénovat v lize dorostu. Je to obrovská zkušenost i pro mě. A chtěl bych moc poděkovat za výbornou spolupráci Karlu Majerovi a Vlastovi Krykorkovi. A ještě glosa na závěr. Všichni si občas zanadáváme, i já. Ale…Važme si toho co ve Třebši máme. Važme si všeho, co pro nás naše vedení dělá. Všichni nám to závidí. Jsem rád, že jsem Třebešák.

 

 

a krátký dotazník

tvá fotbalová kariéra  (stačí týmy, ev.i soutěž):

Do Třebše jsem přišel v roce 1986, když jsem dostal byt na Benešovce. To jsem ještě mluvil Slovensky, měl 75 kilo a honil na hlavě patku J

Kromě dvou sezon 91/92 a 92/93 , kdy jsem hrál “A“ třídu za Borohrádek,  jsem celou svou dospělou kariéru strávil ve Třebši.

 

tvá trenérská kariéra :

Jako každý tatínek, když jsem přivedl v sedmi letech mé kluky do Třebše, tak jsem začal trénovat. U mladších a starších elévů jsem trénoval béčka týmů. Poté jsem přeskočil mladší žáky a stal se asistentem u starších žáků a poté i mladšího dorostu. Od mladšího dorostu jsem vedl kluky i jako hlavní trenér a pak až doteď starší dorost.

 

oblíbený spoluhráč :

My jsme byli výborná parta, která to táhne až do teď. Takže jasně Káďa, Žabák, Kláves, Careca, Mrkefa, Matěj

 

nepříjemný soupeř z hráčského období :

Strašně nerad jsem hrával proti Hořiněvsi, ani nevím proč.

 

nepříjemný soupeř z trenérského období :

Neradi jsme jezdili do Nového Města a do Rychnova

 

trenérský vzor (nebo oblíbený trenér) :

Mám moc rád trenéry, kteří vyznávají útočný fotbal. Takže když se nějaký objeví, hned je mým vzorem

Připoj se k nám
Zpět